Asi nejsem jediná, kdo si všiml, že koučování na nás číhá doslova na každém rohu. Ta popularita koučování je na jednu stranu strhující. Na tu druhou trochu odpuzující. Spousta lidí ani neví, co si pod pojmem koučování má představit.
Nejčastějším výkladem je, že kouč je ten, kdo se ptá, vede rozhovor a koučovaný sedí pěkně zanořený v křesle a odpovídá na dotazy jako u výslechu. Mno, může to tak být. Ale koučování není jen o otázkách a odpovědích!
Často se stává, že je v rámci koučovacího setkání klient velmi aktivní a křesle vůbec sedět nemusí. Ano, umění se ptát je jednou ze základních koučovacích technik, ale rozhodně ne jedinou. Společně s koučem si můžete nakreslit kolo nebo osu života, pracovat s obrázky a imaginací, pozvat si 3 rádce, prozkoumat své vztahy skrze metodu 3 židlí a nebo taky trénovat sochy (tělovou metaforu).
Ano, práce kouče je pestrá. Jako klient nikdy nevíte, co na vás ten dobrák zrovna dneska vytáhne 🙂
Rozmach koučování jde ruku v ruce s rozvojem a vzrůstajícím zájmem o osobní rozvoj. Spousta z nás pochopila, že pokud se chceme mít v životě lépe, musíme pro to zákonitě něco udělat. Je jedno jestli to bude opuštění starých traumat a vzorců nebo stanovení si cílů a kroků, jak se k těm našim cílům dopracujeme. Prostě něco dělat a nežít ten svůj život tak, jak ho žili “naši” (myšleno naši rodiče).
Tak co, jdete do toho se mnou?
JASNĚ, jdu do toho.